Věnceslav Metelka

Narodil se v roce 1807 ve Sklenařicích.

Již jako malý kluk se naučil hře na housle, flétnu a klavír. Vyučil se truhlářskému řemeslu a v Náchodě se zdokonalil ve výrobě hudebních nástrojů. Ve svých 22 letech se dal na preceptorská studia (učitelství) a o dva roky později se stal pomocným učitelem v nedalekých Pasekách nad Jizerou.

Tamtéž stál také u zrodu ochotnického divadla, které jej naplňovalo. Oženil se s Kateřinou Šimůnkovou (po schválení výjimky, neboť pomocníci se ženit nesměli), časem koupil starý dům, začal hospodařit a do manželství se jim narodily čtyři děti (Pavlína, Věnceslav, Josef a Johana). Jako preceptor si řadu let vedl deníkové zápisky. Z vůle spoluobčanů se stal paseckým rychtářem, funkci však s díky odmítl. Preceptorství zanechal a plně se věnoval houslařství a opravám smyčcových nástrojů a kytar. Houslařství vyučil své děti Václava, Johanu a Josefa.

Učitel, muzikant, věhlasný instrumentář a písmák, umírá na stejnou nemoc jako jeho děti, na tuberkulózu v roce 1867 v Pasekách nad Jizerou, kde mu byl na hřbitově postaven pomník.

Jeho deníkové zápisky zpracoval K. V. Rais do románu Zapadlí vlastenci. Jeho písmácký odkaz a houslařskou zručnost v Pasekách připomíná Památník zapadlých vlastenců.