Geologie a geomorfologie
Krkonoše tvoří převážně krystalické břidlice, starohorního nebo staroprvohorního stáří, přeměněné svory, fylity a ortoruly střídají jenom vzácně křemence a bazické vyvřeliny nebo krystalické vápence. Během variského vrásnění pronikl tehdejším krystalinikem velký žulový pluton, který dal základ dnešnímu hlavnímu hřebenu. Z doby geologických přeměn pocházejí i četná ložiska rud. V pozdějším horkém klimatu byly Krkonoše rychle zaoblovány. K poslednímu vyzdvižení horského celku dochází uprostřed třetihor, tzv. saxonské vrásnění, které bylo odezvou na alpínské horotvorné pnutí v Alpách a Karpatech. Dnešní reliéf můžeme označit jako kernou hornatinu se zbytky zarovnaného povrchu na temenech. Staročtvrtohorní modelace ledovců utvořila charakteristická údolí ve tvaru písmene U. Jejich uzávěrům se říká kary, nebo-li jámy (Úpská jáma, Kotelní jámy), které jsou mimořádně zajímavé z pohledu hydrologie, botaniky, zoologie, geologie a geomorfologie. Zásluhou periodického tání a mrznutí skal a sutí nacházíme v nejvyšších polohách Krkonoš prazvláštní povrchové tvary, které jsou k vidění i na dalekém severu, tzv. tory (Mužské kameny) a skalní stupně, kryoplanační terasy (okolí Luční a Studniční hory), polygonální (pravidelné kamenné mnohoúhelníky v nejvyšších partiích hor) či brázděné půdy (na mírných svazích).