Krkonošský národní park

Fakta o Krkonošském národním parku

• celková výměra 550 km² vč. ochranného pásma
• nadmořská výška: 400 až 1603 (Sněžka) m n. m.
• průměrná roční teplota: +6°C až 0°C
• srážky: 800 až 1600 mm/rok, sníh 150 až 300 cm (leží až 180 dní v roce)
• kvetoucí rostliny: přes 1300 druhů
• obratlovci: 240 druhů (57 savců, 165 ptáků)
• turistické cesty: 800 km letních a zimních značených cest
• udržované běžecké lyžařské tratě: cca v délce 500 km

Území národního parku je rozděleno na několik zón podle přírodních podmínek a cílů ochrany.

• Přírodní zóna s cílem zachovat ucelené plochy a umožnit v nich nerušený průběh přírodních procesů.
• Přírodě blízká zóna s cílem dosažení stavu odpovídajícího přirozeným ekosystémům.
• Zóna soustředěné péče o přírodu s cílem zachování nebo postupného zlepšování stavu ekosystémů, významných z hlediska biologické rozmanitosti, jejich existence je podmíněna činností člověka, případně s cílem obnovy přírodě blízkých ekosystémů.
• Zóna kulturní krajiny.

Ze správního hlediska se KRNAP a jeho ochranné pásmo rozkládá na území okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Jeho východní část spadá do Královéhradeckého kraje (65 % plochy, 45 katastrů na území 16 obcí), západní část do Libereckého kraje (35 %, 29 katastrů na území 13 obcí).

Vegetační stupně:

• submontánní (podhorský) - 480 - 800 m n. m. - listnaté a smíšené lesy
• montánní (horský) - 800 - 1200 m n. m. - smrkové lesy, horské louky
• subalpinský - 1200 - 1450 m n. m. - klečové porosty, rašeliniště, ledovcové kary
• alpinský - 1450 - 1602 m n. m. - lišejníková, travnatá a kamenitá tundra

První oficiální ochrana přírody, respektive především flóry Krkonoš, začíná již před více než sto lety. V roce 1904 vydává tehdejší c. k. místodržitelství v Praze výnos o nutnosti chránit krkonošskou květenu a ve stejném roce vzniká v Krkonoších také první rezervace. Je soukromá – na svém panství ji na Labské stráni na rozloze 60 hektarů vyhlašuje hrabě Jan Nepomuk Harrach.

Chránit bylo opravdu co. Rozkvetlé bohatství našich nejvyšších hor trpělo v té době především tak rozsáhlým sběrem léčivých rostlin, že mnohé druhy začaly být opravdu ohroženy. Krkonošská flóra zahrnuje přitom i naprosté světové unikáty – relikty poslední doby ledové (lomikámen sněžný, ostružiník moruška, rašeliník Lindbergův, šídlatka jezerní) a také řadu místních endemitů, rostlin, jež nerostou nikde jinde na světě (bedrník skalní, jeřáb krkonošský, lomikámen pižmový, všivec krkonošský, zvonek krkonošský, či na tři desítky různých druhů jestřábníků).

První návrh na vyhlášení národního parku v Krkonoších vznikl již v počátku Československé republiky. Předložil ho profesor František Schustler již v roce 1923. Blížící se válka ale namísto vyhlášení národního parku přinesla naopak mnohé jizvy na krkonošské krajině – například nevyužitý pás betonových opevnění a přístupové asfaltky až do vrcholových partií hor. V roce 1931 vznikla alespoň rezervace Kotelské rokle (dnes Kotelní jámy), k nimž v roce 1952 přibyly Černohorská rašeliniště, Labský důl, Obří důl, Pančavská louka a Úpské rašeliniště, k nimž v roce 1960 přibyly další čtyři. O 11 let později vzniká náš první národní park (sousední polský Karkonoski park narodowy byl vyhlášen v roce 1959). Mezinárodní význam krkonošské přírody dokládá například česko-polská biosférická rezervace UNESCO Krkonoše – Karkonosze, vyhlášená v roce 1992. Pančavská louka a Úpské rašeliniště jsou součástí seznamu mokřadů mezinárodního významu, vrcholové partie – Krkonošská tundra – jsou součástí tzv. Corine Biotopes, tedy mezinárodně významných biotopů Evropy a nejcennější části Krkonoš jsou součástí evropské soustavy Natura 2000.

Návštěvní řád KRNAP