Jaroslav Havlíček

Narodil se 3. února 1896 v Jilemnici.

Jeho otec Josef pocházel z Jilemnicka a jeho matka Julie z Chlumce nad Cidlinou. Vystudoval reálku v Jičíně. A po maturitě v roce 1913 prožil nezapomenutelné léto v Jilemnici. Tady se setkal se svojí budoucí ženou Marií.

Absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chrudimi, poté studoval v Praze obor obchodních věd na České vysoké škole technické. V roce 1915 byl odveden a narukoval k 74. pěšímu pluku v Kadani. Poté absolvoval důstojnickou školu v Jablonci. Po válce obnovil studium na vysoké škole, v rámci něhož nastoupil na praxi do Živnostenské banky. Ve studiu nikdy nevynikal, a nedokončil jej. Avšak v bance zůstal až do své smrti.

Na VII. Všesokolském sletu v Praze se po letech setkal s Marií Krauseovou. Obnovili svůj vztah a v roce 1921 v Jilemnici se vzali. Narodil se jim syn Zbyněk a dcera Eva.

Do literárního světa vstoupil nejprve svými verši. První otištěné mu vyšly v roce 1924. O rok později mu vznikla první delší próza Máňa. Od roku 1928 tisknul časopisecky povídky. První román vydal v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy (původně se měl jmenovat Petrolejové lampy), za nějž dostal čestnou cenu České akademie.

Zemřel 7. dubna 1943 v Praze.