Ing. Zdeněk Rón

Narodil se 23. května 1889 ve Vysokém nad Jizerou.

Pocházel z rodiny vysockého truhláře a písmáka Františka Róna. Jeho dětství formoval tvrdý horácký život, který jej naučil odvaze, vytrvalosti, ale také skromnosti, soucítění s ostatními a připravenosti jim pomoci.

Jeho rodiče mají velkou zásluhu na tom, že dosáhl akademického vzdělání. Vystudoval na Pražské technice inženýrství v oboru vodní stavby. Od roku 1920 až do své smrti pracoval v hydrografickém oddělení Zemského úřadu v Praze.

Publikovat své texty a básně začal již jako náctiletý v Národních listech. V roce 1913 byla ve Vysokém nad Jizerou sehrána jeho divadelní hra Pohádka o štěstí, kterou napsal jako student.

Jeho povídky, romány i básně mají základ v reálných lidech a příbězích. Příběhy ukazují mnohé těžkosti lidského života, hledání cesty z nelehkých situací a také hledání cesty lidí k sobě navzájem. Také se tu objevují motivy hor a horské přírody, která jej ovlivnila a formovala.

Mezi jeho sbírky povídek patří například Za člověkem, Proudy a přístavy nebo Než bude pozdě. Podle jeho povídky Vrah byl v roce 1928 natočen němý film s titulky Kainovo znamení (Ve spárech hříšné ženy).

Z románů uveďme například Průvan v podhoří, Něco vydržíme, Radost na světě, Muži ve vichřici, Jasno na horách, Září nebo Větrov, který věnoval svému rodišti.

Sbírka básní mu vyšla v roce 1940 pod názvem K pramenům. Též sepsal divadelní hru Očistec, která v roce 1942 získala 1. cenu v Dramatické soutěži Máje.

Zemřel roku 1948 ve Vysokém nad Jizerou, kde je také pochován.