Emil Votoček

Narodil se 5. října 1872 v Hostinném.

Vystudoval pražskou techniku a poté dva roky barvířskou školu ve Francii. Během studií ve Francii vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v německém Göttingenu, kde studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život.

Působil jako docent na pražské technice a jako rektor na ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis, ve kterém publikovali vědecké práce českých a slovenských chemiků.

Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů, stanovil názvosloví pro metylpentózy, vypracoval novou metodu merkurimetrického stanovení halogenů, zasloužil se o rozvoj chemické přístrojové techniky. Dále se podílel na tvorbě českého chemického názvosloví, sepsal šestijazyčný chemický slovník a učebnice anorganické a organické chemie.

K jeho osobní zálibě patřila klasická hudba. Hrál na několik hudebních nástrojů, soukromě studoval skladbu u Františka Spilky, sestavil Hudební slovník cizích výrazů a rčení a složil na 70 hudebních děl.

Zemřel 11. října 1950 v Praze.