Krkonošský rok Harrachů

V Krkonošském národním parku

Jan Harrach si byl vědom nutnosti ochrany cenné krkonošské přírody. V roce 1904 proto vyhlásil v Labském dole první přírodní rezervaci s názvem Strmá stráň. Nacházela se na jeho severním svahu a svou rozlohou 60 ha zahrnovala i původní část lesa v Labském dole.

Tento významný počin položil základ budoucímu Krkonošskému národnímu parku, který má ochranu přírodního dědictví Krkonoš na bedrech již více než 60 let. 

Více o krkonošské přírodě

V turistických cestách

Hrabě nechal založit Klub českých turistů v Jilemnici. Budoval turistické cesty a horské boudy. Ne náhodou se nejstarší turistická cesta v Krkonoších jmenuje Harrachova. Vede ze Špindlerova Mlýna kolem Labské boudy a přes rozcestí U čtyř pánů do Harrachova. Mimochodem - i Labskou boudu nechal z původního hostince přestavět do podoby, ve které poskytovala zázemí turistům i běžkařům až do roku 1965. Zasloužil se též o opravu boudy Dvoračky. Na vrcholu Přední Žalý vystavěl roku 1892 stejnojmennou kamennou rozhlednu, ze které můžete do kraje zhlédnout i dnes. Spolupracoval s Janem Bucharem a společně prosadili také myšlenku na vybudování cesty z Jilemnice přes Žalý na Horní Mísečky. Cesta zvaná Bucharova byla později prodloužena až k prameni Labe. 

Harrachova cesta

V běžkařských trasách

Ski objevil hrabě na světové výstavě v norském Oslu v roce 1892. Na jeho rozkaz byly dva páry dovezeny do Horní Branné, aby usnadnily lesním dělníkům pohyb zasněženou krajinou. Po jejich vzoru pak byly vyrobeny historicky první domácí lyže. Jen o tři roky později vznikl Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici a začala se psát historie lyžování v Krkonoších. 

Zajímá vás více? Chcete na vlastní oči jedny z prvních dřevěných lyží u nás? Zastavte se v krásném Muzeu lyžování v Dolní Branné.

Muzeum lyžování 

Ve vlaku na trati Pojizerský Pacifik

Jan Nepomuk pokračoval v odkazu svého otce a dále podporoval železniční dopravu, která byla stěžejní pro rozvoj celého regionu. Roku 1898 byla díky jeho velkému úsilí zahájena výstavba lokálky Martinice v Krkonoších -  Rokytnice nad Jizerou. Stavba ubíhala rychle a již 7. prosince 1899 se po kolejích projela první lokomotiva. Provoz byl smíšený, tedy vagóny za ní byly nákladní i osobní. Těžko dnes pochopit, jak velkým pokrokem pro místní dopravu a průmysl trať byla. Jen si představte - dostavníkem trvala cesta z Martinic do Rokytnice 2,5 hodiny, vlakem pouhých 44 minut. 

Půvabná trať klikatící se údolím Jizery slouží přepravě dodnes, říká se jí Pojizerský Pacifik a vy ji můžete denně využít k cestě po západních Krkonoších. 

O trati Pojizerský Pacifik

V krkonošském skle

Sklárna Novosad&Syn v Harrachově je nejstarší nepřetržitě fungující sklárnou v Evropě. Její hutě žhnou již více než 300 let. I o věhlas krkonošského skla se zasloužil rod Harrachů. Stál již u jejího založení, později přešla sklárna do jeho majetku. Právě za hraběte Jana Nepomuka prošla nejslavnějším obdobím a za své výrobky získala i řadu světových ocenění. V té době byla též vybudována brusírna, která je cenným historickým dědictvím.

Vše si můžete prohlédnout během exkurze. Dnes již sice sklárna nepatří rodině Harrachů, ale rodině Novosadů, svůj věhlas však neztratila. Nejzajímavější výrobky jsou vystaveny v Muzeu skla. 

Více o sklárně

V jilemnickém zámku

Stavení z 16. století vděčí za svou současnou podobu též hraběti. Vzhledem k jeho lásce k horám zde velmi rád pobýval a proto také o zámek náležitě pečoval. I přes nákladné úpravy a přístavby mu zachoval střídmý renesanční vzhled. Dnes je zámek výstavním prostorem Krkonošského muzea Jilemnice a díky tomu můžete nahlédnout i do hraběcích komnat. Prohlédněte si vybavenou ložnici, jídelnu, pánský salón i dámský budoár. 

Krkonošské muzeum Jilemnice

V národním kulturním dědictví

Jan Nepomuk výrazně podporoval českou kulturu. Jak napsal Jan Neruda: "Má-li česká literatura mezi šlechtici alespoň několik upřímných přátel a podporovatelů, je takovým přítelem zajisté hrabě Harrach. Jan hrabě Harrach je šlechtic nejen rodem, nýbrž i srdcem."

Opakovaně finančně i politicky podporoval stavbu Národního divadla. Zasloužil se též o rozvoj Národního muzea. Podporoval dostavbu Svatovítské katedrály. Díky jeho finanční podpoře byly vydány Prostonárodní písně a říkadla Karla Jaromíra Erbena. Vypsal také cenu o nejlepší českou operu s vysokou finanční odměnou, kterou nakonec získal za své Branibory v Čechách Bedřich Smetana.