Czeski Karkonoski Park Narodowy

Czeski Karkonoski Park Narodowy („Krkonošský národní park“) powstał na mocy rozporządzenia rządu 17 maja 1963 r. Historia ochrony unikatowej karkonoskiej przyrody sięga jednak o wiele głębiej w przeszłość, tutejsza przyroda bowiem może pochwalić się skarbami o znaczeniu światowym.

„Misją parku narodowego jest zachowanie i poprawa jego środowiska przyrodniczego, zwłaszcza ochrona lub odnowa samo sterujących funkcji systemów przyrodniczych, ścisła ochrona zwierząt wolno żyjących oraz dziko rosnących roślin, zachowanie typowego charakteru krajobrazu, realizacja celów naukowo-edukacyjnych a także wykorzystanie obszaru parku narodowego dla turystyki ekologicznej i rekreacji niepogarszającej stanu środowiska.“

Informacja

Adres

Dobrovského 3
543 01 Vrchlabí

Web

Czeski Karkonoski Park Narodowy

info@krnap.cz

Telefon

+420 499 456 111

Fenomény krkonošské přírody

Arkto – alpínská tundra

Arkto – alpínská tundra je unikátní prostředí, které vzniklo prolnutím arktického (polárního) a alpínského vlivu. Arktickou tundru tu zanechal pevninský skandinávský ledovec, alpínská do české kotliny sestoupila z alpských vrcholů. Každá s sebou přinesla rozličné relikty (pozůstatky), které postupně osídlily vrcholové partie hor a vytvořily z něj unikátní prostředí, které je tím nejcennější pokladem Krkonošského národního parku. Ve vysokohorské izolaci vznikl ostrov tundry v srdci Evropy.

A jak poznáte, že procházíte arkto-alpínskou tundrou? Rozhlédněte se kolem sebe. Pokud louky poseté barevným kvítím vystřídala rašeliniště a kamenná moře porostlá lišejníkem, pokud se les skrčil do podoby nízké kleče, protože tu pořád ostře fouká a chlad leze pod kůži, jste tu správně.

Tundru najdete na samých vrcholcích hor. Pár desítek metrů pod nimi už přechází do vlídnější podoby a mění tvář. Smilkové trávníky střídají rašeliniště pokrytá bílým suchopýrem. Na hraně ledovcových karů pak kvete nejlaskavější forma tundry s typickým jeřábem sudetským.

Květnaté horské louky

Až půjdete po cestách hlubokými krkonošskými lesy a budete mít pocit, že jsou snad nekonečné, otevře se před vámi najednou mýtina a na ní chaloupka. Nebo dvě. Budete si chvíli možná připadat jako Jeníček s Mařenkou. Ale na rozdíl od nich, se ježibaby bát nemusíte. Přišli jste právě na jednu z lučních enkláv, které jsou pro Krkonoše typické. Jsou fenoménem stvořeným rukou člověka, který založil první boudy vysoko v horách. V těžkých a nelítostných podmínkách našel útočiště i bezpečné místo k životu. Lesy v okolí proměnil v pastviny i políčka. Horalé louky pravidelně kosili, přihnojovali, nechali spásat dobytkem. Nevědomky svým konáním přispěli k uchování biodiverzity. Tak, jako hory poskytly útočiště jim, oni vytvořili slunečný a úrodný prostor pro vzácné a dnes chráněné rostliny Krkonoš. Patří k nim například violka sudetská, endemický zvonek český, hořec tolitovitý, jestřábník nachový a mnoho dalších.

A navíc – horské louky voní mnohem omamněji než perníková chaloupka.

Lesy

Lesy jsou jedním z největších darů krajiny. Drží vodu, zpevňují půdu, ochlazují vzduch, poskytují domov i stín. Dýchají pro nás. Jsou ale také darem krásy, klidu a vnitřní síly, kterou vnímáme se zakloněnou hlavou, když vdechujeme vůni mechu a hledíme do šumících korun.

Ještě před 700 lety byly krkonošské lesy divokými, temnými a neprostupnými hvozdy, které vzbuzovaly strach a úctu. Obojí museli lidé nakonec překonat pro těžbu dřeva a jeho využití v dolech i sklářských hutích. Lesy také musely ustoupit pastvinám, lučinám a políčkům. A tak se tvář horské krajiny navždy změnila. Rozsáhlou devastaci lesů neúměrnou těžbou na Krkonoše dolehla plnou silou při imisní kalamitě na konci 20. století. S následky těchto událostí se dodnes potýká Správa KRNAP, která v krkonošských lesích hospodaří a směřuje zpět k jejich přirozené obměně.

Většinu rozlohy krkonošského lesa dnes pokrývá smrk ztepilý, borovice kleč a buk lesní. Těm nejstarším je i více než 200 let. K nejvzácnějším dřevinám patří endemický jeřáb sudetský a ostružiník moruška.

Rašeliniště a mokřady

Krkonošská vrchovištní rašeliniště dotvářejí arkto-alpínskou tundru a uchovávají mnoho z jejích tajemství. Jsou tichými strážci vody, přírodními archivy, kde z minulosti vyrůstá nový život. Jsou měkká a hebká na pohled, zvlášť když je zdobí kvítky suchopýru. Ale atmosféra těchto míst je hustá stejně, jako rašelina, do které by nikdo z nás šlápnout nechtěl. Projít se kolem nich naštěstí můžete bezpečně a suchou nohou po povalových chodnících.

Rašeliniště se tvoří na podmáčených místech a v prohlubních, ze kterých voda nemá kam odtékat. Odumřelé zbytky rašeliníku a dalších rostlin se tu hromadí a nerozkládají se tak rychle, jako v teplejších oblastech. Časem se z těchto rostlin tvoří taková "houba" plná vody – to je právě rašelina. Postupně, jak se na povrchu objevují další vrstvy rostlin, rašelina narůstá, a tím vzniká rašeliniště. Tento proces trvá stovky až tisíce let. Pro svou výjimečnost jsou krkonošská vrchovištní rašeliniště (Úpské a Pančavské) zařazena mezi nejvýznamnější mokřady světa.

Horské řeky, bystřiny a vodopády

Pojďte obdivovat dravou horskou vodu ve všech jejích podobách, osvěžte si čelo po dlouhém výstupu, svlažte rty v ledově chladném průzračném prameni, pokochejte se u hučících vodopádů, smočte v klidné tůni. Vlijte si energii do žil!

Krkonošské bystřiny jsou divoké a mají prudký spád. Na jaře hučí horskou krajinou hlasitě jako stadion při rockovém koncertě. V létě ševelí a bublají jako houpavá melodie ukolébavky. Dodávají život krajině, v níž si ve třetihorách vyřízly koryta, ve vodopádech padají přes okraje karů a tříští se na jejich dnech. Bystřiny i potůčky jsou živeny sněhem a deštěm. Stejně tak nejdelší česká řeka, Labe, která pramení na Labské louce a horskou vodu odvádí daleko za hranice naší země. Její přítoky odvodňují především střední část Krkonoš, východní má na starosti řeka Úpa a západní Jizera s Mumlavou.

Vodní toky jsou také domovem vzácné vranky obecné a dalších vodních živočichů.

Fauna

V Krkonoších žije téměř šestnáct tisíc druhů živočichů. K těm nejvzácnějším patří endemické druhy, které jinde na světě nenajdeme. K těm nejkřehčím potom druhy ohrožené.

Celebritou mezi endemity je bezesporu vřetenovka utajená krkonošská. Drobný, pouze 15 mm dlouhý plž, žije především v oblasti Rýchor a Obřího dolu. Schovává se pod kůrou odumřelých stromů a vylézá, jako většina plžů, hlavně po dešti.

Symbolem národního parku je tak zvaný černý rytíř, tetřívek obecný. Jeho přezdívka odkazuje na tmavě zbarvené peří tetřívčích kohoutků a pověstné souboje, jimiž si musí vydobýt přízeň samičky. Jejich tokání je slyšet v tichých jarních ránech, kdy tančí ve složitých choreografiích, aby zaujali potenciální družky. Patří k nejohroženějším druhům, a pokud nebude dostatečně chráněn, dojde do roku 2040 k jeho úplnému vyhynutí.

Flóra

Drsnou tvář Krkonoš zjemňuje křehká elegance rostlinného světa. Ty nejhouževnatější druhy přežívají i v nelítostných podmínkách tundry. Pampeliška krkonošská nebo rozrazil chudobkovitý si troufají růst i na úbočích Sněžky. Bojují nejen s náročným klimatem, ale také s lidskou nohou, která šlape, kam by neměla. V oblasti tundry je vegetační doba výrazně kratší než v nižších polohách. Na obnovu a regeneraci tak mají rostlinky mnohem méně času. Každý zásah, každý krok, může mít pro jejich přežití fatální následky.

Čím níž z krkonošských hřebenů sejdete, tím barevnější krajinou budete procházet. Mlčenlivá rašeliniště oživuje suchopýr, jehož bílé vatové chomáčky rozfoukává k tanci vítr. Srázy ledovcových karů zdobí červenými plody jeřáb sudetský, podél cest zahlédnete modrofialové zvonky erbovní rostliny Krkonoš, hořce tolitovitého.

Krkonošské louky jsou barevnou a živoucí kronikou krkonošské květeny. Na slunných vlhkých místech kvete zvonek český, na loukách i v květnatých bučinách můžete vidět až jedenáct druhů orchidejí.

Fakta, pravidla a užitečné informace

Fakta o Krkonošském národním parku

celková výměra 550 km2 vč. ochranného pásma
nadmořská výška: 400 až 1603 (Sněžka) m n. m.
průměrná roční teplota: +6°C až 0°C
srážky: 800 až 1600 mm/rok, sníh 150 až 300 cm (leží až 180 dní v roce)
kvetoucí rostliny: přes 1300 druhů
obratlovci: 240 druhů (57 savců, 165 ptáků)
turistické cesty: 800 km letních a zimních značených cest
udržované běžecké lyžařské tratě: cca v délce 500 km

Zóny KRNAP

Přírodní zóna s cílem zachovat ucelené plochy a umožnit v nich nerušený průběh přírodních procesů.
Přírodě blízká zóna s cílem dosažení stavu odpovídajícího přirozeným ekosystémům.
Zóna soustředěné péče o přírodu s cílem zachování nebo postupného zlepšování stavu ekosystémů, významných z hlediska biologické rozmanitosti, jejich existence je podmíněna činností člověka, případně s cílem obnovy přírodě blízkých ekosystémů.
Zóna kulturní krajiny

Ze správního hlediska se KRNAP a jeho ochranné pásmo rozkládá na území okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Jeho východní část spadá do Královéhradeckého kraje (65 % plochy, 45 katastrů na území 16 obcí), západní část do Libereckého kraje (35 %, 29 katastrů na území 13 obcí).

Vegetační stupně KRNAP

submontánní (podhorský) - 480 - 800 m n. m. - listnaté a smíšené lesy
montánní (horský) - 800 - 1200 m n. m. - smrkové lesy, horské louky
subalpinský - 1200 - 1450 m n. m. - klečové porosty, rašeliniště, ledovcové kary
alpinský - 1450 - 1602 m n. m. - lišejníková, travnatá a kamenitá tundra

Pravidla chování

Připomeňme si pár základních pravidel, která je třeba dodržovat, abychom uchovali poklady krkonošské přírody. Nejsou složitá a nebudou vás nikterak obtěžovat při vašem dobrodružství.

Základní pravidlo zní – v klidových územích zůstaňte na cestě! I když se zdá, že okolo cest roste jen obyčejná tráva, ty opravdové skvosty mohou být našim očím skryty, ale jsou tam. Toto pravidlo platí v klidových územích, které tvoří jen 22% rozlohy parku, ale uchovávají to nejvzácnější.

Dopřejte klid krkonošské zvěři. I když se chováme tiše, ví o nás. Potřebuje hnízdit, tokat, lovit, i odpočívat.
Netrhejte planě rostoucí květiny. S výjimkou invazivních druhů, které uzurpují místo těm původním. Tím je například lupina a tu si klidně do vázy utrhněte, prokážete tím krkonošským loukám službu.
Nevstupujte na neposečené louky. Neposečené jsou totiž záměrně. Rostliny potřebují semenit a být opilovány. Nekažme jim to. Často na nich navíc žijí drobní živočichové, kteří potřebují květy a plody lučních květin ke svému životu. Taková louka se sklízí později než ostatní.
Neničte les. Nevstupujte ani na ničem nevjíždějte na zalesněné plochy.
Chraňte prameniště a vodní toky. Voda, která v Krkonoších pramení, osvěží mnoho poutníků. Třeba i vás a vaše děti. Neznečišťujte proto prameniště ani vodní toky.
V lese ani nikde jinde v Krkonoších nekempujte a nerozdělávejte oheň mimo k tomu vyhrazená místa. Jedna jiskřička stačí k velkému neštěstí.
Co si do přírody přinesete, to si zase odneste. Nezanechávejte stopy. Koše v horách nehledejte. Když se svačina vešla do batůžku celá, vejde se tam i obal nebo slupka. Potřebujete si odskočit a na boudu je to daleko? S tím si příroda poradí, pokud v ní kromě biologické stopy nezanecháte i ubrousek.
Na kole jezděte pouze za denního světla a pouze po vyznačených trasách. Na lyžích pouze po sjezdovkách a vyznačených skialpových trasách.
Drony nechte doma a pyrotechniku zrovna tak. Ani lampiony štěstí tu nevypouštějte.

Návštěvní řád KRNAP

FAQ o KRNAP

Co je to klidové území a jak se v něm chovat?

Klidové území pokrývá nejcennější partie národního parku, které tedy vyžadují nejpřísnější stupeň ochrany. Je to asi 20 procent z celkové rozlohy KRNAP. Že vstupujete do takové oblasti poznáte podle značení v terénu. U cesty vás na to upozorní zelená smaltové cedule na dřevěném sloupku. V terénu to je pak pásové značení je umístěno na stromech a má podobu červených pruhů. Horní je po celém obvodu kmene a spodní jen do poloviny. Vidíte-li dva pruhy, stojíte mimo klidové území, vidíte-li jeden, ocitli jste se v klidové zóně.

V klidovém území je nezbytné dodržovat především základní pravidlo – zůstaňte na cestě!

Co dělat při setkání s vlkem?

Vlk je sice divoká šelma, na rozdíl od medvěda, lva, či pumy, je však před člověkem plachý. Straní se značených cest a na nich ho tedy pravděpodobně nepotkáte. Stát se to může v lese mimo značené cesty. Ani tehdy není panika na místě. Stačí dát vlkovi čas a prostor k ústupu. Mladí jedinci mohou být zvědaví. Zaplašíte je silným hlasem nebo hlukem. Rizikovým faktorem může být přítomnost vašeho psa. Mějte ho tedy pro jistotu na vodítku. Vlk by ho mohl v lese vnímat jako konkurenci a případný střet by pro pejska nejspíše nedopadl dobře.

Jak tedy správně postupovat při setkání s vlkem?

Nepřibližujte se, vlka nepronásledujte.
Vlka nikdy nelákejte na potravu a nekrmte.
Pokud se nevzdaluje, snažte se o klidný ústup.
Couvejte, neobracejte se k němu zády, neutíkejte.
Pokud se k vám vlk přibližuje, pokračujte v ústupu, dělejte hluk (zpívejte, tleskejte, křičte).

Info

Každé setkání s vlkem je skvělé nahlásit Správě KRNAP, a to na mail kmikslova@krnap.cz, nebo tel. 731 533 895. Důležité informace jsou čas a místo setkání, případně i fotografie či video.

Proč se v Krkonošském národním parku nesmí jezdit na kole všude?

Protože zákon o ochraně přírody a krajiny říká, že na kolech nelze v národním parku jezdit nikde jinde než po vyhrazených trasách. Správa KRNAP proto vyhradila více než 400 km oficiálních cyklotras. Další stovky tras čekají mimo území parku, například v podhůří.

Proč není regulováno množství lidí na Sněžce?

Protože to neumožňuje česká legislativa. Navíc Sněžka je přeshraniční hora a na její návštěvnost má zásadní vliv turismus z polské strany. Lanovka z Pece pod Sněžkou má kapacitu omezenou a za jeden den vyveze nahoru stále stejný počet návštěvníků, tedy „pouhých“ 2.500 návštěvníků. Lanovka na Kopu z polského Karpacze limitovaná není, a tak se při pěkném letní dni na Sněžce vystřídá i 10.000 turistů.

Jak je to s nocováním v útulnách a přístřešcích?

Je to legální, ale není to dobře, protože k tomuto účelu nejsou primárně určeny. Útulny a přístřešky jsou na horách proto, aby v nich turisté našli suché a bezpečné útočiště při nepříznivém počasí. Slouží k přečkání akutní nepohody. Na nocležníky nejsou vybaveny.

Více o útulnách

Kde je tedy možné na hřebenech při vícedenních přechodech přespat?

Na území národního parku není povoleno táboření. Pokud se člověk ocitne v akutní nouzi, je možné bivakovat na značených cestách. Krkonoše však mají velmi širokou síť horských bud a chalup, využijte jejich služby.

Proč nejsou podél horských cest odpadkové koše?

Zcela záměrně. Každodenní vyvážení odpadu je finančně nákladné, navíc by znamenalo pohyb servisních vozů po cestách, které využívají i turisté a cyklisté. Kdyby se koše nevyvážely denně, zvěř by je roztahala do širokého okolí. Proto je v Krkonošském národním parku, stejně jako v ve většině národních parků Evropy, apelováno na dodržování zásady – co si do přírody přinesu, to si taky odnesu.

Je pravda, že se v polském národním parku platí vstupné?

Ano. Vstupné ve výši zhruba 10 Zł je možné uhradit předem online (https://kpn.gov.pl/bilety), nebo díky QR kódům umístěným na cedulích v terénu. Zpoplatněn není vstup na hřebenovou cestu česko-polského přátelství.

Je možné po KRNAP jezdit autem?

Vjezd motorových vozidel na území Krkonošského národního parku je zákonem regulován. Kromě bezpečnostních složek a správců území mají právo vjezdu například majitelé, obyvatelé a nájemci objektů, podnikatelé a firmy, pokud mají v území provozovnu nebo zásobování. Pokud se chystáte k pobytu v chráněném území, kontaktujte ubytovatele, poradí vám, co a jak.

Jak zjistím, na kterých cestách je aktuálně omezená průchodnost?

Na mapovém portálu Správy KRNAP najdete všechny aktuální uzavírky či omezení průchodnosti tras. Ať už z důvodu ochrany přírody či oprav. Stejně tak omezení uvidíte třeba na mapy.cz.

Mapový portál KRNAP