Krkonoše Photo - 1 Krkonoše Photo - 2 Krkonoše Photo - 3 Krkonoše Photo - 4 Krkonoše Photo - 5 Krkonoše Photo - 6


Aktuality

24.06.2017

Projekt Živé studánky[celý text]

20.06.2017

Anketa - Informační centrum roku 2017[celý text]

15.06.2017

Stezka korunami stromů Krkonoše se otevře 2.7.[celý text]

12.06.2017

Léto ve Vrchlabí 2017[celý text]

7.6.2017

Nová Krkonošská sezona[celý text]

2.6.2017

Výleťák z dělostřelecké tvrze Stachelberg přes Žacléř na Rýchorskou boudu[celý text]

01.06.2017

Newsletter Krkonoše a Podkrkonoší - červen 2017[celý text]

28.05.2017

Vaše oblíbená rozhledna - 5. část[celý text]

25.05.2017

TOP akce v Krkonoších - červen 2017[celý text]

18.05.2017

Ekologické zemědělství v Královehradeckém kraji[celý text]

29.4.2017

Letní provoz lanovek v Krkonoších 2017[celý text]

24.4.2017

Nové video: Krkonoše jsou hory bez hranic[celý text]

02.04.2017

Nové krkonošské stezky vytvořené dětmi[celý text]

16.11.2016

NOVÝ rezervační a ubytovací systém[celý text]


Stáhněte si mobilní aplikaci

Mobile app - Krkonose.eu
AppStore - Krkonose.eu
Google Play - Krkonose.eu
Windows Phone - Krkonose.eu
Kontakt:
Regionální turistické
informační centrum Krkonoše +420 499 405 744 info@krkonose.eu
Radio Kulisek

Doporučená střediska

krkonose.eu » Významné osobnosti

Významné osobnosti našeho regionu

Tisk
Krkonošský kout České republiky je rodištěm či působištěm řady osobností, které zásadním nebo významným způsobem přispěli do mnoha oborů lidské činnosti a tak svojí mimořádnou tvorbou obohacují nejenom náš region... ať v lidové kultuře, vědě a technice, literatuře, hudbě... některé z nich vám nyní představujeme...

Krakonoš

Duch krkonošských hor vyšel z lidové obraznosti. Rázovité rysy krajiny lid přetvořili do pohádkové postavy, která měnila podoby. Hned je Krakonoš nepatrným skřítkem, děsivým obrem, potkáme ho v mysliveckém i jako otrhaného poutníka. Vypadá jako dřevorubec, po chvíli je to vznešený šlechtic, divoký lesní obr s hrůzostrašným kyjem, dobrácký vousatý děda, fešný hraběcí myslivec či tajemný pocestný. Tu potěší dobrým skutkem, ale za chvíli zaskočí jeho zlomyslnost. Vládne nadpřirozenou silou, mocí i možnostmi, kterými lidským živáčkům dokáže škodolibě „zatopit“, ale mnohokrát i pomoci.

Krkonošské naleziště léčivých bylin a polodrahokamů, k tomu divoké lijáky a zase mlha, zářivé sněhové koule i barvitý koberec rozkvetlých luk, tudy všudy se Krakonoš pohyboval. Tam ho lidé hledali, protože věřili, že takovou nádheru, jaká je na horách, musí mít na svědomí nadpřirozená bytost.

Krakonoš nebyl vždy jen hodným a laskavým obrem s dlouhými vousy. V Krkonoších i v podhůří se mu německy říkalo Rýbrcoul. Přestože se jedná o stejnou historickou „postavu“, Rýbrcoul měl, na rozdíl od Krakonoše, jiné charakterové vlastnosti. Uměl se pěkně rozzlobit a tvrdě trestat. Neměl rád, když někdo kradl bylinky ze zahrádky nebo podváděl bližní. Občas nasadil lhářům jelení parohy, k roztouženým důstojníkům položil rozkládající se kozu a nebo si utrhl nohu, aby jí hodil po nehodném hostinském.

Všeobecně se má za to, že Krakonoš se v lidovém podání na horách objevuje od 15. století a to jak u německého, tak později i méně četného českého etnika. Nejprve jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny, kdo se pokusili poodhalit roušku tajemství hor, ať již byl motiv zvídavosti jakýkoliv. Později jako zastánce chudých a spravedlivý proti chamtivcům a nenasytům.

Je důvodné se domnívat, že první strašidelnou podobu pustili mezi obyvatelstvo obou částí podhůří zcestovalí a obratní Vlaši – tajemní hledači pokladů – na obranu svých kutišť před nezvanými vetřelci. Je možné, že si k ní ze zištného zájmu leccos přidali i krkonošští kořínkáři. Český Krakonoš je postava polidštěná, která pomáhá chudým a nějakou zlomyslností počastuje nekalého boháče.

Od počátku byly potíže se jménem horského ducha. Jeho jméno se mezi pověrčivými horaly nahlas nevyslovovalo, aby jej proti sobě nepopudili. Uvádí se zdvořilé „pan Johannes“ nebo „pan Jan“, později nejasné Rübezal a varianty Rubical, Ribenzall, Liczyrzepa, Rýbrcoul. Teprve posledních více než sto let se mu říká Krakonoš.

Už v nejstarších historkách se často ukrývá přání, aby poklady a krása zůstaly nedotčeny, aby je lidská ruka nezničila. Přírodu ale nechránily jen tajuplné příběhy o Krakonošových kouscích, ale vrchnost měla přísné zákazy a řády, podle nichž se trestalo dnes neuvěřitelným způsobem. V polovině 17. století byl Krakonoš ve smyšlených příbězích někdy krutý, panská vůle však nebyla smyšlená. A jak byla krutá.

Marie Kubátová

Pět desítek knih, pohádek zpracovaných rozhlasem i televizí, pět divadelních her, a další literární zastavení velké vypravěčky dává nahlédnout do života vynikající spisovatelky Marie Kubátové. Do světa jejího dětství, ve kterém byla jistotou maminka, do světa rozvětvené rodiny, pro kterou se stala opěrným pilířem právě ona, i do světa krkonošských lidiček, jejichž starostem dovedla autorka vždy pozorně naslouchat. Pro svou pravidelnou ranní chvilku u psacího stolu čerpá sílu a inspiraci zejména z pěkných životních chvil a setkání. K začátku srpna 2008 si velmi milá a příjemná první dáma krkonošských „poudaček“ a mistryně pera připomene významné životní jubileum. Kolébkou Metelkova rodu, s jehož jménem je spjato betlemářství v západních Krkonoších, jsou Sklenařice u Vysokého nad Jizerou. První betlém postavil v chalupě č.p. 4 Jáchym Metelka po sňatku s Kateřinou Škrabálkovou po narození prvního syna, rovněž Jáchyma roku 1853.

Jáchym Metelka

Otec, vyučený krejčí, pobyl kolem roku 1848 mezi Italy bojujícími za svobodu. Snad tu mj. šil kabáty bojovníkům Giuseppe Garibaldiho. Zde dostala mocnou posilu Jáchymova národní hrdost a svobodomyslnost, ale i výtvarné nadání. Možná jej zde okouzlila krása jesliček, vždyť k prostému člověku Kristovo narození promlouvá zvlášť silně. Z uměleckých památek Itálie na krkonošského horala nejvíce zapůsobily betlémy. Navrhl koncepci, stupňovité uspořádání do rohu světnice a přes třicet let betlém postupně rozšiřoval (až zaujímal šest metrů z jedné strany světnice a tři metry z druhé a zakrýval celá dvě okna v rodné chalupě). Zprvu jej osazoval figurami vystřihovanými z tištěných archů, pak je maloval sám, neboť betlém byl pohyblivý a on musel figuru pro pohyb upravit.

Václav Metelka

Když spatřil světlo světa r. 1866 (jako sedmé dítě) syn Václav, otec netušil, že v něm najde talentovaného pomocníka. Václav začal s betlémem otci pomáhat a opotřebované papírové figury nahrazovat vlastními, vyřezanými z lipového dřeva. Obrovský betlém obsahoval řadu pohyblivých skupin figur, anděly kolébající Ježíška, dvě růžice andělů a andělských muzikantů na nebesích a nad chlévem, město s „židovskou školou“ zákoníků, kývajících a kroutících hlavami nad starozákonními předpověďmi proroků, řezníka s kozou, děti na houpačce a na kolotoči, komedianta na hrazdě, pastýře ženoucího ovce, důl s horníky, muže, jak řežou a osekávají kmeny stromů, ponocné na hradbách a strážného na věži, muzikanty a ještě řadu scén, známých také z betlému Václavova bratrance čtvrtého Jana Metelky ze sklenařické chalupy zvané „na kovárně“ (kováři v kovárně, provazník, řezník aj. – dnes ve sbírkách Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí). Po smrti Jáchyma syn Václav betlém zmenšil a dal mu podobu. Je osazen 250 dřevořezbami o výšce od 3 do 20 centimetrů, z nichž je více než třetina pohyblivých. Figury jsou různých typů (oblékané a kašírované) a od několika autorů. Pohonný mechanismus, celý ze dřeva, byl původně poháněn závažím, nyní elektromotorem. Současný betlém je, až na malované Jáchymovo pozadí, dílem Václava Metelky.

Jáchym Metelka, ml.

Třetí velký betlémář z Metelkova rodu je Jáchym (prvorozený syn Jáchyma Metelky), ředitel měšťanských dívčích škol v Jilemnici a jeden ze zakladatelů jilemnického muzea, v jehož sbírkách je jeho betlém. Dílo, které na první pohled prozradí příbuzenské pouto Metelků - betlémářů.

Jan Weiss

Český spisovatel, prozaik, národní umělec, považovaný za jednoho ze zakladatelů české sci-fi . Narodil se 10. května 1892 v Jilemnici. Po absolvování gymnázia v roce 1913 začal ve Vídni studium práv. V roce 1914 narukoval do 1. světové války. Nejdříve bojoval na italské a ruské frontě. V roce 1916 byl zajat a zbytek války prožil jako zajatec dvou táborů na Sibiři. Roku 1919 se přidal k československým legiím. Po návratu do ČSSR roku1920 působil na ministerstvu veřejných prací. První povídky tiskl v časopisech. Pozdější dílo je zaměřeno na sci-fi literaturu, v níž se často prolínají sny a skutečnosti. V románech napsaných po 2. sv. válce se zabýval budoucností. Dům o tisíci patrech - románový přepis horečnatých vizí vojáka nakaženého tyfem. Vojákovi se svět promění v tisíci patrový dům, kde probíhají procesy jako v běžném životě. Ty jsou umocněny představami o uvězněné princezně. Román je podobenstvím válečného světa. Připomeňme dále: satirickou grotesku s psychologickými prvky - Mlčeti zlato, romány - Spáč ve zvěrokruhu, Volání o pomoc, Bláznivý regiment, kriminálně-psychologický příběh - Škola zločinu, pohádkový příběh - Přišel z hor a humoresku - Fantóm smíchu. Spisovatel zemřel 7. března 1972.

Jindřich Ambrož

Propagátor Krkonoš, ochránce přírody, autor turistických průvodců a prospektů Krkonoš, a iniciátor zřízení krkonošské Horské služby se narodil 1. 7. 1878. Zasloužil se o vyhlášení prvních rezervací, předchůdců Krkonošského národního parku. Zemřel 15. 5. 1955 v Jilemnici. Na hřebenech hor nalezneme „Ambrožovu vyhlídku“ poblíž pramenu Labe. Nachází se u Pančavského vodopádu nad Labským dolem, na horním toku řeky Pančavy - pravého přítoku Labe.

František Pošepný

světoznámý český vědec, mineralog, působící v geologii a souvisejících oborech. Narodil se 30. března 1836 v Jilemnici. Je považován za světového zakladatele ložiskové geologie, jejíž poznatky umožnily efektivnější těžbu rud. Ve svém stěžejním díle The Genesis of Ore - Deposits (1893) popsal novou teorii vzniku rudných ložisek. Teorie získala velké uznání. Je autorem více než stovky dalších odborných publikací. Studoval na pražské polytechnice a na příbramském horním učilišti (později báňská akademie). Pracoval jako báňský praktikant, studoval v Říšském geologickém ústavu ve Vídni. Získával poznatky na různých místech Rakouska-Uherska. Roku 1870 byl jmenován hlavním geologem pro Uhry a prováděl výzkum slovenských ložisek. Ve Vídni vykonával funkci více-sekretáře na tehdejším ministerstvu zemědělství. Podnikal vědecké cesty po Evropě, Blízkém Východě, USA, v Nevadě a Kalifornii. Zemřel 27. března 1895 v Döblingu u Vídně. Podle svého přání je pohřben v rodné Jilemnici. Jméno Františka Pošepného nese Čestná plaketa AV ČR za zásluhy o rozvoj geologických věd.

Jiří Šlitr

Hudební skladatel, pianista, zpěvák, herec a výtvarník se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě. Mezníkem pro obyvatele českého pohraničí byl rok 1938 a ani rodina Šlitrových nebyla výjimkou. Od r. 1945 Jiří studoval právnickou fakultu, kterou ukončil doktorátem práv. Povolání právníka nikdy nevykonával. Už v době studií se zabýval výtvarnictvím a hudbou. V roce 1948 založil dixielandovou skupinu Czechoslovak Dixieland Jazz Band. Věnoval se výtvarnému umění a přivydělával si jako pianista. Začal spolupracovat s Miroslavem Horníčkem v jeho estrádním souboru jako klavírista a textař. Klíčové setkání proběhlo v roce 1957 s Jiřím Suchým. Společně roku 1959 založili v Praze divadlo Semafor „sedm malých forem“. Dvojice S+Š prostřednictvím Semaforu ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století. Asi největší divácký ohlas vyvolala hra „Jonáš a ting-tangl“ (1962), kde autoři poprvé vystoupili i jako herci. Šlitr v černé bouřce jakožto popleta, Suchý s francouzským slamákem jakožto ten zkušenější. Šlitrovy kresby jsou vystaveny v řadě galerií. Napsal hudbu pro více než 300 písniček (nejznámější: Ach, ta láska nebeská, Včera neděle byla, Zuzana, aj.). Jako herec je zaznamenán ve třech celovečerních filmech - Bylo nás deset (1964), Kdyby tisíc klarinetů (1965) a Zločin v šantánu (1968), v několika dokumentárních a televizních filmech. Za zmínku stojí středometrážní film režiséra Miloše Formana Konkurz (1963). Jako režisér se podílel na televizním filmu Člověk z půdy (1962). Jiří Šlitr zahynul tragicky (otrávil se svítiplynem) v ateliéru na Václavském náměstí 26. prosince 1969. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Josef Čapek

Český malíř, spisovatel, fotograf, grafik, knižní ilustrátor a autor slova „robot“. Narodil se 23. března 1887. Dětství strávil v Malých Svatoňovicích u Trutnova. V roce 1890 se rodina přestěhovala do Úpice u Trutnova. Josef tady navštěvoval obecnou a měšťanskou školu, v letech 1900 a 1901 pak německou školu v Žacléři. Do Krkonoš to měl co by kamenem dohodil. Posléze chodil na německou dvouletou odbornou školu tkalcovskou ve Vrchlabí. Roku 1904 začal žít už natrvalo v Praze, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Dokázal, jak moc u něj byla propojena tvorba výtvarná a literární. První obrazy v Praze vystavil v roce 1912. Jako jevištní výtvarník spolupracoval s Národním divadlem v Praze, Státním divadlem v Brně a s Městským divadlem na Vinohradech. Začínal jako redaktor Národních listů, později byl redaktorem a výtvarným kritikem v Lidových novinách. Mimo to působil jako redaktor v několika časopisech zabývajících se výtvarným uměním: Umělecký měsíčník, Volné směry. Působil i jako karikaturista. Za protifašistickou činnost byl v září roku 1939 zatčen a do roku 1945 vězněn v nacistických koncentračních táborech. Tam také v dubnu roku 1945 v Bergen-Belsen zemřel.

Hans Havliček

Lékař, vědec, který za I. světové války působil jako asistenční lékař ve skupině profesora Schlossera, kde nabyl výtečných znalostí a praktických dovedností z oboru chirurgie a rentgenologie. Roku 1926 přichází do žacléřské nemocnice a stává se novým primářem. Věnuje se mimo jiné vědecké činnosti, žacléřské pracoviště navštěvují odborníci nejen z Evropy, ale i ze Severní a Jižní Ameriky, Indie. Za jeho působení získala modernizovaná žacléřská nemocnice věhlas, mnohé z používaných přístrojů Havlíček sám navrhl. Zajímavé bylo používání křemíkové lampy BACTOPHES. Havlíček zjistil, že použitím woodového ultrafialového světla lze zabránit rozšíření infekce a docílit rychlejšího hojení hnisavých ran. Roku 1935 byl jmenován čestným hostem francouzského chirurgického kongresu. Přednášel na Sorbonně, v Basileji a Gentu. Roku 1940 byla jeho práce násilně přerušena. Jelikož byl členem německé sociálně demokratické strany a také léčil židovské občany, byl suspendován a byl mu zakázán vstup do nemocnice. Veškeré vědecké materiály, preparáty, sestrojené přístroje mu byly zabaveny. Následovala vazba gestapem a věznění v Trutnově, poté v Hradci Králové. Zde onemocněl cukrovkou, projevují se i srdeční obtíže. Teprve r. 1944 byl propuštěn. Havlíček neúspěšně žádal o české občanství. Byl vysídlen do americké okupační zóny do Friedbergu v Hessensku, kde působí jako vedoucí lékař. Jeho vlastní zdravotní stav je nadále bezútěšný. Dne 13. 5. 1949 umírá ve Wetzlaru zapomenutý a chudý.

Josef Šír

Letos si v Horní Brané připomínají 150. výročí narození významného rodáka, učitele, spisovatele, malíře a hudebníka Josefa Šíra. Vystudoval Učitelský ústav v Jičíně. Zde se seznámil s Karlem Václavem Raisem. Svoji učitelskou dráhu začal v Roztokách u Jilemnice. Potkal tu Františku Janouškovou z Kruhu, kterou si později vzal za ženu. Během několika let se stal populárním v celém regionu. Učil ve Štěpanicích, v Poniklé, na Benecku. Jednadvacet let vedl štěpanickou kroniku. Plně se sžil se svými spoluobčany. Poznával jejich strasti a drobné radosti. Osudy, se kterými se setkával, začal měnit v povídky. Příběhy uveřejňoval v Národních listech, Zlaté Praze a dalších tiskovinách. V roce 1904 vyšla v Ottově nakladatelství jeho prvotina - knížka povídek s názvem „Horské prameny“. Josef Šír je pohřben v Roztokách u Jilemnice, po levé straně cesty vedoucí od hlavní brány hřbitova.

Jan Amos Komenský - Učitel národů

Po bělohorské bitvě Jan Amos Komenský musel opustit Fulnek na Moravě, kde byl dozorcem školy a kazatelem bratrského sboru. Když bylo 20. října 1621 z Vídně nařízeno vypovídání nekatolických kněží, musel se skrývat. V podkrkonošské obci Horní Branné na panství Václava Záruby z Hustířan se shromažďovala malá skupina Jednoty českých bratří. Připravovali se na odchod z vlasti. Exil se ukazoval jako jediné východisko. V době pobytu Komenského v roce 1627 byly v Branné spousty sněhu a krutá zima. Exilová výprava českých bratří se vydala k hranicím. Muži jeli na koních, ženy a děti na saních. Ze Branné putovala přes Černý Důl, Janské Lázně, Svobodu nad Úpou, Mladé Buky, Kalnou vodu, Babí, Žacléř. Zde společně překročili hranice do tehdejšího Slezska, nynějšího Polska. 8. února 1628 dorazili do Lešna. V Lešně byl J. A. Komenský zvolen biskupem a písařem. Brzy se stal zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl. Konec života strávil v Holandsku. Zemřel 15. listopadu 1670. Byl pohřben v kostelíku v Naardenu.

Jaroslav Havlíček

Prozaik a nejvýznamnější český představitel psychologické prózy v období mezi válkami. Narodil se 3. 2. 1896 v Jilemnici v rodině učitele. Po obecní škole v rodišti studoval na jičínské reálce a gymnáziu, kde složil maturitu. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze. V roce 1915 narukoval do armády, pak na frontu. Nejdříve na ruskou, po zranění na italskou. Domů se vrátil počátkem roku 1919. Vrozené psychologické vlohy umožnily Jaroslavu Havlíčkovi propracovávat psychiky románových postav, zvláště ženských hrdinek a schopnost lyrizovat realistický až naturalistický pohled na skutečnost. Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté. Napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, až chladnokrevně líčí duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Zemřel 7. 4. 1943 v Praze.

Jaroslav Skrbek

Grafik, akademický malíř a průkopník českého leptu se narodil se 7. ledna 1888 v Poniklé. Zde a ve Vysokém nad Jizerou prožil rané dětství. Celý život se sem vracel. Také Semilsko je v tvorbě tohoto absolventa pražské akademie z ateliérů profesorů Maxe Pirnera a Maxe Švabinského početně zastoupeno. Známé jsou jeho obrazy: „Z našich rodných hor“, „Krkonoše v zimě“, „Z mého rodného kraje“, „Léto v rodném Podkrkonoší“. Vydal knihu „Z bouřlivých podkrkonošských meetingů na Petruškových vrších u Vysokého n. Jiz. r. 1868“. Četné jsou jeho grafické práce v časopisech a novinách (např. „Venkov“). Zemřel v roce 1954. Z jeho knihy „Světlem a stínem” reprodukce kresby umělcovy rodné chaloupky v Poniklé.

Prof. MUDr. Zdeněk Reiniš, DrSc.

Rodák z Poniklé. Mezinárodně uznávaný odborník v oboru angiologie (představitel tzv. Angiologické školy). Prof. MUDr. Zdeněk Reiniš, DrSc. se stal zakladatelem epidemiologie aterosklerózy a preventivní kardiologie v Československu. V letech 1958–1968 se spolupodílel na epidemiologické studii neinfekčních chorob, první svého druhu u nás. Byla zaměřena především na aterosklerózu, ischemickou chorobu srdeční a ischemickou chorobu dolních končetin. Dosud je ceněna za pilotní práci. V roce 1964 přivezl Prof. Reiniš ze studijní cesty do USA na svojí mateřskou IV. interní kliniku metodu, která se stala svým způsobem revolucí v domácí kardiologické společnosti. Umožnila přehodnotit některé do té doby ustálené názory na arytmie, ale především zásadně ovlivnila jejich diagnostiku. V roce 1994 byl oceněn in memoriam osobností s čestným členstvím v Angiologické společnosti.

František Kaván

Významný malíř se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě u Jilemnice. Rodný kraj zůstal trvale zapsán v jeho duši i díle. V letech 1889–95 studoval na pražské malířské akademii u Julia Mařáka. Pod jeho vedením rychle vyrostl v prvořadého krajináře. Většina děl z té doby patří dnes ke zlatému fondu české krajinomalby. Slavný Podmrak malovaný ve Víchovské Lhotě roku 1894 byl o šest let později - roku 1900 - na Světové výstavě v Paříži oceněn zlatou medailí. Po důsledně realistických začátcích se přiklání v letech 1895–1899 k symbolismu a udržuje kontakt s osobnostmi kolem Moderní revue. Po roce 1900 se vrací k čisté krajinomalbě, kterou zachycuje pomocí impresivně laděného realismu. Známé jsou především jeho zimní motivy. Psal také básně. Kavánova galerie, umístěná v Krkonošském muzeu v zámku v Jilemnici, vlastní přibližně 90 děl tohoto předního českého krajináře. Zemřel 16. prosince 1941 v Libuni.

Josef Jarosch

Spisovatel, básník a překladatel se narodil roku 1837 v Petrovicích. Měl 10 sourozenců, vyššího věku se dožili pouze tři. Navštěvoval měšťanskou školu, poté gymnázium. Během studií začal publikovat své básně. Zpočátku používal různé pseudonymy např. J. W. J., J. R. H., Waldemar J., od roku 1856 Alfred Waldau. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově. V Praze se stýkal s básníky Vítězslavem Hálkem, Janem Nerudou, Gustavem Pflegrem, Adolfem Heydukem, s českými malíři V. Barvitiem, A. Bubákem aj. Významné jsou jeho překlady básní Karla Hynka Máchy do německého jazyka a badatelské práce z oblasti českých lidových tanců a písní. S Nerudou spolupracoval na vydávání Obrazů života. Již v mladém věku měl zdravotní problémy. Léčil se v Janských Lázních. Roku 1872 přišel do Žacléře. Zde působil jako notář a auditor. Tajně se oženil s Františkou Wisiack Edle von Wendenbühl. Žili na žacléřském zámku. Drsné horské klima neprospívalo jeho zdraví a plicní choroba se zhoršila. Zemřel v Žacléři dne 3. 2. 1882.

Karl Illner

Pilot, technik, konstruktér, vytvořil mnoho rekordů s letadlem Erich Taube a proslavil ve světě Erichova letadla. Narodil se 14. července 1877 v Žacléři. Vyučil se strojním zámečníkem v Trutnově. Nalezl uplatnění ve Svobodě nad Úpou ve firmě Bräunlich. Zde se poprvé setkal s Igo Etrichem, synem významného textilního průmyslníka Ignaze Etricha, pokrokovým mužem, který byl okouzlen myšlenkou létání. Od r. 1908 byl oficiálně angažován jako dílenský mistr a konstruktér pro letecký vývoj. Po prvních úspěších se přesunul do Vídeňského Pratru a později do Vídeňského Nového Města. Na sklonku roku 1909 byl sestrojen nový letoun, který se nesmazatelně zapsal do historie letectví – slavný Etrich II. Taube (holubice). Karl Illner podnikl první lety. Byl pilot samouk. Experimentoval a během krátké doby se vypracoval ve výtečného pilota. 17. května 1910 uskutečnil první meziměstský přelet v Rakousku–Uhersku z Vídeňského Nového Města do Vídně a zpět. A následovaly další. Měl bohatou profesní kariéru. Za I. světové války cvičil vojenské piloty, stal se technickým vedoucím továrny Aviatik, působil jako vedoucí provozu firmy Österreichische Daimler-Motoren GmbH. ve Vídeňském Novém Městě. Za generálního ředitele Ferdinanda Porsche byl vedoucím výroby osobních automobilů a lokomotiv. V letech 1919–1921 se stal společníkem ve společnosti Wiener Auto und Garagen Ges. m. b. H. Dne 6. srpna 1935 ukončil svoji bohatou životní pouť.

Josef Rössler – Ořovský

Když se Josef Rössler – Ořovský v roce 1893 dozvěděl o sportovních pokusech krkonošských lyžařů, navázal kontakt s Janem Bucharem, jednatelem odboru Klubu českých turistů v Jilemnici, se kterým pak až dokonce života udržoval krásné přátelství. Oba společně – Buchar a Rössler-Ořovský – jsou zakladateli zimních sportů v Krkonoších.

Jan Buchar

Jan Buchar se narodil v Mříčné u Jilemnice. Stal se učitelem. V roce 1884 nastoupil jako správce jednotřídky v Dolních Štěpanicích. Započal svoji velkou turistickou činnost, která jej zařadila mezi průkopníky české turistiky. 1888 byl založen Klub českých turistů, který začal vydávat svůj časopis. Do prvního čísla Jan Buchar napsal svůj první článek „Vzhůru do Krkonoš“. Na sklonku roku 1892 se sám – na právě získaných lyžích – vydává na túru k Žalému. Zahájil tak nové údobí zimní lyžařské turistiky v Krkonoších. Roku 1894 vychází Bucharův první článek o lyžích „Nový zimní sport“ a o rok později jeho instruktáž jízdy na lyžích pod názvem „Ski“. Byl to první metodický článek o jízdě na lyžích v dějinách českého lyžování.

Manželé Marie a Jaroslav Lukešovi

Oba mistři sportu spolu žili v Jilemnici. Jaroslav byl mistrem ve skoku na lyžích, v alpské kombinaci, v závodě sdruženém. Účastník dvou zimních olympiád a dvou mistrovství světa. Nejvíce si vážil deseticentimetrového pohárku z Alpaky, který mu v roce 1930 osobně předal norský král, jako ocenění nejlepšího sportovce Středoevropana. Paní Marie dvojnásobná mistryně republiky v běhu na lyžích. Znali se od pěti let. A jak kdysi prohlásili, čůrali prý spolu do jednoho důlku. Ve Špindlerově Mlýně začali stavět první lanovku. Zakládali tu první horskou službu.

Jaroslav Cardal

Legendární postava československého běžeckého sportu. Narodil se v Mrklově. V běhu na 50 km nebyl od svého prvního vítězství až do zakončení závodní činnosti v roce 1959 nikdy poražen. Titul mistra republiky v lyžařském maratónu držel 13 let. Startoval na vrcholných světových soutěžích, třikrát na zimních olympijských hrách a dvakrát na mistrovství světa. Závodil v období nejslavnějších běžců všech dob. V té době bylo pro Středoevropana obtížné proniknout do světové špičky. Po skončení závodní činnosti v roce 1959 převzal správcovství lyžařského stadionu ve Špindlerově Mlýně, v důchodu dožil v Jilemnici.

Bohumír Zeman

Rodák ze Špindlerova Mlýna je odchovanec místního oddílu tělovýchovné jednoty. Na přelomu 70. a 80. let byl vedoucím čs. závodníkem ve sjezdovém sportu. Je čtrnáctinásobným mistrem republiky, od svých 16 roků jezdil deset let světový pohár. Více než třicetkrát se umístil v první desítce. Startoval dvakrát na zimních olympijských hrách, na dvou mistrovstvích světa. V roce 1981 se stal vítězem Světového poháru v rakouském Kitzbühlu ve slalomu a sjezdu na Hahnenkammu. Vlastní i řadu dalších vynikajících trofejí, např. za 4. místo v kombinaci slalom, sjezd a obří slalom z roku 1980 na Olympiádě v Lake Placid a mnohé další. V letech 1986–1989 trénoval juniory ve Středisku vrcholového sportu ve Vrchlabí, od roku 1990 národní mužstvo slalomářů v Lichtenštejnsku. V současné době je starostou města Špindlerova Mlýna.

Šárka Záhrobská

Šárka Záhrobská se narodila na Benecku. Je úspěšnou reprezentantkou v alpském lyžování. Zvítězila na Mistrovství světa ve švédském Aare ve slalomu a získala pro ČR premiérový titul v alpském lyžování. Mezi její úspěchy mimo jiné patří - Světový pohár: 2. a 3. místo slalom, Mistrovství světa 2007 (Aare): 1. místo slalom, 4. místo superkombinace, 12. místo obří slalom, Mistrovství světa 2005 (Bormio): 3. místo slalom, 5. místo kombinace, 10. místo obří slalom, Mistrovství světa 2003 (St. Moritz): 9. místo kombinace, Zimní olympijské hry 2006 (Turín): 13. místo slalom, 27. místo superobří slalom, 19. místo kombinace. Jen tak dál :-))

Andrea Zemanová

Studentka vrchlabského gymnázia a členka Ski klubu Špindlerův Mlýn, úspěšně zakončila žákovskou reprezentaci. Patnáctiletá Andrea získala titul Mistryně ČR v obřím slalomu. V průběhu závodní sezony v republikových závodech obsazovala ve slalomu nejhůře druhá místa. Při mezinárodních závodech „Skiinterkritérium“ v Říčkách v Orlických horách dokázala, že obří slalom, pokládaný za základ sjezdového lyžování, umí. Obsadila 2. místo. Při žákovském Mistrovství světa Trofeo Topolino v Itálii, v konkurenci více než 100 lyžařek ze 45 zemí světa potvrdila, že patří mezi nejlepší. Následovalo italské Abetone, kde si v konkurenci stovky závodníků v každé kategorii z 38 států světa vedla velmi zdatně. Další měření sil světové žákovské špičky se konalo ve francouzském středisku Val d´ Isére. Z více než 100 dívek z 28 zemí obsadila 3. místo ve slalomu. Před dvěma lety tu vyhrála superobří slalom a odměna byla sladká. Želatinových medvídků vyhrála tolik, kolik sama vážila - 50 kilogramů. Blahopřejeme a přejeme mnoho dalších úspěchů v juniorské kategorii.

Daniel Paulíček

Narodil se v roce 1993. Žije ve Vrchlabí. Pod trenérským dohledem Zdeňka Volecha je úspěšným freestyle snowboardistou. Mezi jeho úspěchy patří především 1. místo O2 Rookie cup 2007 celkově, 3. místo 4x4 série 2007 celkově, 8. místo World Rookie Fest Livigno 2008. Daniel Paulíček je zařazen v programu ,,Sportovci pro Soči 2014“ Sportovní akademie ve Špindlerově Mlýně. Jako talentovaný snowboardista, který vzešel přímo z líhně BSS clubu a Sportovní akademie, je podporován firmou Burton. V nadcházející sezoně vstoupí plně do kategorie juniorů.

Veronika Vítková

Narodila se roku 1988. Žije v Jilemnici, kde také studuje na sportovním gymnáziu. Věnuje se biatlonu, je reprezentantkou ČR. Mezi její přední úspěchy patří: Mistrovství světa juniorů 2008 – 2., 6., 6. místo, Mistrovství Evropy juniorů 2008 – 3., 2. místo, 2. místo štafety, Mistrovství světa 2008 dospělí – 14. místo. Veronika je právem považována za největší talent současnosti pro český biatlon. V nadcházející sezoně bude stále v kategorii juniorek. Vrcholem sezony pro ni bude Mistrovství světa juniorů. Je jasné, že bude absolvovat značnou část Světového poháru 2008/2009. Pro olympijský rok 2010 bude Veronika oficiálně prvním rokem v kategorii žen. Ambice účasti a dobrého výsledku na ZOH ve Vancouveru (do 30. místa) jsou velmi reálné. Vrcholem v dalším sportovním životě bude ZOH v SOČI v roce 2014. Jejím osobním trenérem je Jindřich Šikola, který je zároveň trenérem reprezentace ČR juniorek.

Michal Štantejský

Narodil se ve Vrchlabí. Je členem oddílu Ski alp klub Špindl. Pro závodní kariéru ve skialpinismu se začal intenzivněji připravovat před zimní sezonou 2004/5. První úspěch se dostavil. V kategorii mužů do 23 let se nominoval na Mistrovství Evropy v Andoře do závodu Vertical Race, závodu jednotlivců a štafetového závodu. Česká republika tam i díky němu obsadila 5. místo v hodnocení národů. V zimní sezoně 2005/6 ze zdravotních důvodů nezávodil. Další zima 2006/7 byla úspěšnější. Opřel se do přípravy, jezdil na kole, běhal, forma šla nahoru a se zimou gradovala. Vrcholem sezony bylo Mistrovství České republiky ve skialpinismu ve Špindlerově Mlýně a s ním vítězství v kategorii muži 20 až 39 let.

Filip Trejbal

Narodil se v Jilemnici v roce 1985. Vystudoval zdejší sportovní gymnázium. Žije v Rokytnici nad Jizerou spolu s rodiči a starší sestrou. Zde také nastartoval závodní kariéru. K lyžování ho přivedli rodiče, kteří ho dodnes podporují. Závody a trénink zabírají spoustu času, ale ve volných chvílích se rád věnuje koníčkům. Jsou to většinou různé druhy sportů, jako míčové hry, wake boarding, vodní lyžování, freeride na lyžích a na kole, motocross a další. Jeho životní filosofií je dělat to, co ho baví, dělat to dobře a živit se tím. Kdyby to bylo pravidelné bodování ve světovém poháru, asi by se nezlobil. Loňský rok byl ve znamení úspěchů. Na ITA zimní universiádě v Bardonecchii, v závodu super G obsadil 2. místo, v obřím slalomu 2. místo, v kombinaci a ve slalomu obsadil příčku nejvyšší. Při mezinárodním mistrovství ČR v alpských disciplínách 2008 si ve slalomu speciál na černé sjezdovce ve Skiareálu ve Svatém Petru dojel Filip Trejbal pro mistrovský titul.

Tomáš Slavík

Se narodil v roce 1981. Po základní škole v roce 1995 nastoupil do Sportovního gymnázia v Jilemnici a o tři roky později se dostal do české reprezentace. Z klasických lyžařských disciplín si vybral tu nejtěžší - severskou kombinaci. V současné době je Tomáš nejlepším českým „kombiňákem“. V roce 2007 získal v Turíně titul akademického mistra světa. Je držitelem dvou bronzových medailí ze světové univerziády. V závodě Světového poháru na Holmenkollenu 2007 vybojoval páté místo a zúčastnil se i ZOH 2006 v Turíně. Třikrát v kariéře se dosud představil na mistrovství světa. Pravidelně se umisťuje v nejlepší patnáctce Světového poháru, v letní Summer Grand Prix 2007 skončil desátý. Tomáš Slavík má za sebou nejenom úspěšnou lyžařskou kariéru, v loňském roce dokončil studium pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci, obor němčina – tělocvik.

Anna Hanušová

Byla významnou postavou ženského lyžování v letech 1908–1912 v Čechách. O začátcích lyžování žen v českých zemích kronikáři zanechali jen velmi skromné zprávy. Z nich lze dedukovat, že před 1. světovou válkou jich lyžovalo jen málo. Startovaly ale v samostatných závodech, tzn. bez diskriminace. První závod žen byl uskutečněn u příležitosti mistrovství Království českého dne 2. ledna 1904 ve Vysokém nad Jizerou. Kolem roku 1910 se několika závodů spolu s muži zúčastnila tehdejší nejlepší závodnice Anna Hanušová ze Sokola Mrklov, později členka předního klubu – Českého krkonošského spolku Ski v Jilemnici. Byla první ženou v Čechách, která 10. dubna 1909 startovala v závodě na 50 kilometrů.

Josef Kraus

Průkopník závodního lyžování v Čechách, jeden z vedoucích závodníků na přelomu 18. a 19. století. Narodil se v Dolních Štěpanicích. Byl vítězem prvního mezinárodního závodu v běhu na 50 kilometrů, pětinásobným mistrem Království českého. Jeho otec Jan byl truhlářem. Pracoval s věhlasným výrobcem lyží na dolnoštěpanické pile, sekerníkem Antonínem Vondrákem. Ten mu půjčil šablonu a Jan začal lyže vyrábět „podomácku“. Syn Josef měl o výbavu postaráno. Jako dítě vítězil na školních závodech v běhu. Při závodu o mistrovství zemí Koruny české skočil na improvizovaném skokanském můstku a stal se prvním českým mistrem Království českého ve skoku na lyžích. V roce 1904 na mistrovství zemí Koruny české ve Vysokém nad Jizerou získal Josef Kraus, člen ČKSS, svůj první mistrovský titul v běhu na 10 kilometrů. Ten dvakrát za sebou obhájil. V roce 1905 přidal i vítězství v prvním závodě v běhu na 50 kilometrů. V roce 1906 obhájil v mistrovském závodě na Benecku své prvenství naposledy. Na druhé místo odsunul i Bohumíra Hanče. Zemřel v roce 1966.

Hynek Bedrník

Narodil se 31. prosince 1872. Byl výborným běžcem z počátků závodního lyžování v českých zemích. Spoluzakladatel Českého krkonošského spolku Ski v Jilemnici, dlouholetý člen jeho výboru a první náčelník. Spolu s dalšími závodníky stál u kolébky závodního lyžování v Čechách a byl brzy jeho chloubou. Na prvním lyžařském mistrovství Království českého v lednu 1896 v pražské Stromovce zaběhl druhý nejlepší čas. O měsíc později zvítězil v prvním klubovém závodě o mistrovství Krkonoš. V roce 1898 se stal mistrem zemí Koruny české. Po ukončení závodní činnosti se věnoval intenzivní práci v Českém krkonošském spolku Ski.

Eva Paulusová

Osminásobná mistryně republiky, účastnice dvou olympiád a tří mistrovství světa, zimní univerziády, trenérka a technická delegátka Mezinárodní lyžařské federace FIS. Narodila se v Jilemnici. Závodila v letech 1955 až 1966. Lyžovat začala velmi brzy, už v pěti letech. V roce 1955 byla povolána do národního reprezentačního družstva. Jejím prvním úspěchem doma bylo vítězství v běhu na 5 km na mistrovství republiky ve Špindlerově Mlýně. Na mezinárodní půdě 2. místo v běhu na Mezinárodní zimní univerziádě 1960 v Chamonix. Největší sportovní výkon podala na Mistrovství světa v Oslu 1966 v běhu na 10 km. Od roku 1975 byla členkou ženské běžecké kombinace FIS a vykonávala funkci technické delegátky FIS na mezinárodních závodech v běhu žen.

Antonín Bartoň ml.

Trojnásobný mistr republiky, dvojnásobný stříbrný medailista z Mistrovství světa 1933, nejlepší Středoevropan v závodě na 50 km na Zimní olympiádě v Lake Placid v roce 1932. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou a byl jedním z předních čs. závodníků v první polovině 30. let. Na Mistrovství světa 1933 v Innsbrucku vybojoval stříbrnou medaili ve sdruženém závodě a přispěl k vynikajícímu úspěchu štafety ČSR, která rovněž získala stříbro. Lyžovat začal v předškolním věku. Do reprezentačního družstva ČSR byl zařazen v roce 1931. Největšího úspěchu ve své sportovní kariéře dosáhl v Mistrovství světa 1933 v Innsbrucku, kde získal dvě stříbrné medaile, v závodě sdruženém a ve štafetovém běhu, v lyžařském sprintu na 18 km zaběhl sedmý nejlepší čas. Zaběhl z našich závodníků nejrychleji a rozhodl o stříbrné medaili. Byl to úspěch, který zopakovaly až o půl století později čs. běžkyně v Sarajevu na ZOH 1984. V roce 1935 vybojoval svůj poslední titul mistra republiky ve sdruženém závodě a ukončil sportovní kariéru.

Balcarové ze Špindlerova Mlýna

„Vyberte náhodně sto kluků a nabídněte jim, aby skákali na lyžích. Když se jich přihlásí deset, tři z nich utečou z nájezdu. Bylo však šest kluků, kteří tuto nabídku dostali v pěti letech a neodmítl ani jediný. V šesti skákali 15 metrů, ve dvanácti 50 metrů. Byli to Balcarové ze Špindlerova Mlýna.“ Úvod článku věnovaného povídání s největší skokanskou rodinou v Evropě a možná i na světě má svoji platnost i po 30 letech. Sedm lyžařů skokanů – otec Oldřich, a synové: Olda, Josef, Jindřich, Jaroslav, Stanislav a Jiří. Jako osmý z rodu Balcarů pokračoval Jan, syn Jindřicha. Jedním z trenérů bratří Balcarů byl architekt Karel Jarolímek, první stavitel moderních skokanských můstků u nás, jeden z prvních skokanů a členů FIS. On sám skákal na norském Holmenkollenu a zúčastnil se běžeckého závodu na 50 kilometrů, při kterém zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata.

Zdeněk Remza

Mistr sportu a zasloužilý trenér. Narodil se v Horní Branné. Dlouhá léta byl členem čs. reprezentačního družstva skokanů, startoval na ZOH 1948 a Mistrovství světa v letech 1954 a 1958. Byl skokanem s vybroušeným stylem a perfektním doskokem. Kladl důraz na techniku skoku, kterou nejen ovládal, ale dokázal také výborně demonstrovat. V roce 1960 byl pověřen funkcí státního trenéra skokanů, kterou vykonával do roku 1970. Za jedinečné úspěchy docílené na ZOH 1968 v Grenoblu byl vyznamenán státním vyznamenáním. V letech 1974–1981 zastával funkci ústředního trenéra Svazu lyžování ČSSR.

Jana Koubková

Zpěvačka, skladatelka, moderátorka, publicistka, organizátorka, vlastnící ve svém těle rytmus, zvukomalebnost, improvizaci i komunikativní hravost. Dlouhá léta patří k předním osobnostem českého jazzu.

Zpěvačku Janu Koubkovou, na jaře či na podzim, můžeme coby turistku v Krkonoších potkat často. Ráda sem přijíždí, ráda tu odpočívá. „Zastavit se, pokoukat, vnímat tu krásu...“.